I v Kanadě žijí dobří a špatní lidé!

29. září 2010 v 5:35 | evusska
Opět uplynul nějaký ten týden a zážitky se nakupily. Už je to 14 dní, co jsem se sešla s Robyn Ashwell, kamarádkou od Kiki. Robyn mě pozvala na její
párty. Bylo to takové malé posezení u ní doma s jejími přáteli. Holky připravily vegetariánskou večeři- opékané brambory, růžičkovou kapustu (ale jiný druh než máme u nás v ČR), červené zelí, uvařenou mrkev, tofu a speciální sojovou omáčku. Naprosto geniální kombinace, moc jsem si pošmákla. Celkem nás u stolu sedělo 6. Robyn od Kiki, dále Robyn Faolan, Maria, pak holčina jejíž jméno si nepamatuju (navíc mi nebyla příliš sympatická-chovala se na můj vkus příliš sebevědomě)a pak myslím Christina. Holky mě mezi sebe přijaly velice dobře. Snažily se se mnou povídat. Občas mluvily jenom mezi sebou a já se jim snažila porozumět. Po ruce jsem měla slovník, a když jsem něco nevěděla, tak jsem si vyhledala slovíčko a vypsala si ho do bločku. Dozvěděla jsem se jednu zajímavou věc. Kanadˇani se ve škole neučí tak podrobně gramatiku jako u nás v ČR. V podstatě neznají pojmy typu: present perfekt, past simple, past continue,… Umí to používat, ale neumí to nazvat. Třeba jak se učíme třetí tvary nepravidelných sloves, tak oni se to vůbec neučí. Takové to informace si vštěpují do hlavy v průběhu života. V gramatice se především soustřeďují na to, kde udělat ve větě čárku nebo jak se má co správně vyslovovat a jak se má co spelovat. Literaturu mají podobnou jako u nás. Smály se mi, že znám gramatiku lépe než oni.:) Také mi povídaly, že se učí mluvit od svých blízkých a že každý si tu angličtinu zjednodušuje po svém. Takže v běžné mluvě se člověk naučí jejich chyby. Pokud člověk chce umět mluvit správnou angličtinou, tak tu si nadrtí při čtení novin, poslouchání televizních zpráv a podobně. Další zajímavost, co jsem se dozvěděla: pokud se klukům kanaďanům libí nějaká holka, tak jediné na co se zmůžou je, že na ní upřeně čučí. Tedy jestli holka nechce zůstat sama, musí udělat první krok, jinak má smůlu :) řekla bych, že je to celkem podobné jako u nás. Ale tady je to o něco horší :D

Mimochodem musím podotknout jednu věc. Slečny, co tu žijí ve Vancouveru, jsou některé opravdu pěkné holky. Mezi velice atraktivní patří především Japonky a Indky. Ne teda všechny samozřejmě! Ale je pravdou, že každý den posloucháme od kluků, jakou potkali krasavici ve skytrainu nebo někde ve městě. Závěrem lze říct jediné: pro kluky je to tu ráj na zemi. V jednom městě jsou nakumulovány všechny typy žen ze všech koutů světa!

Co bych chtěla dále zdůraznit, je jedna dlouhodobější záležitost s naší bývalou manažerkou Daphne Jackson.
Já s Jančou jsme pro ni pracovaly necelých 14 dní od poloviny srpna. V pátek při našem posledním setkání s ní, když jsme se vracely z práce, nám nedala najevo, že už nemá zájem o spolupráci. V neděli se ozvala Janče, že je nemocná a že nám tedy odpadá práce na pondělí. Bylo nám to trochu divné, ale budiž. To jsme ještě netušily, co nás pak bude čekat za dlouhodobý maraton vymáhání peněz za naši práci. Následující den někdy odpoledne jsme od ní dostaly milou zprávu, že nejsme pro ni vhodné a ani pro její klienty, tudíž tímto s námi ukončuje pracovní poměr. Důvod vyhazovu nám neřekla. Docela nás to rozhodilo, ale pro Janku to znamenalo po dvou dnech získání práce snů a mě hledání práce na necelé dva týdny. Daphne nám slíbila, že nám pošle šeky poštou. Po týdnu jsme nic nedostaly a byly jsme nuceny ji zkontaktovat. Přišly nám tedy opožděně asi po 10 dnech. Vzhledem k tomu, že jsme musely platit ubytovaní, kredit a další věci, nám poměrně zkomplikovala život. Šeky jsme uložily v bance v domnění, že je vše ok, ale po 10 dnech jsme zjistily, že není. Daphne nám poslala nekryté šeky!!!! Janka to snášela hodně špatně, protože ještě nedostala výplatu z nové práce a v peněžence měla pouhých 10 dolarů. Mě to též velice rozhořčilo a musely jsme promyslet, jak na ni.
Ještě ten den jsme se ji pokoušely dovolat z Láďova telefonu, měla tam však hlasovou schránku. Druhý den jsme volaly ze svých mobilů. Zjistily jsme, že si naše telefony nechala blokovat. To v nás jenom vystupňovalo větší naštvání a ujištění v tom, že jsme potkaly lhářku a neplatiče! Rozhodly jsme se ji napsat email a pohrozit ji, že když s námi nebude komunikovat, tak jsme nuceny tuto situaci řešit přes příslušné úřady. To ji naštěstí nakoplo a začala s námi vyjednávat. Následovalo minimálně dvoutýdenní vyměňování emailů. Požadovaly jsme, aby nám zaplatila hotově a ne přes šek, dále aby určila den a hodinu, kdy nám je předá. Pořád se vymlouvala na to, že musí nejdřív zjistit, co je za problém v bance. Stále oddalovala dobu platby. To už nás ale přestalo bavit a daly jsme ji ultimátum, že pokud nám neřekne, kdy to zplatí, tak to začneme řešit jinak. Odmlčela se na 4 dny a to byl pro nás signál, že si nedá říct. Sehnaly jsme si přes Kristínu, co u ní také pracovala, adresu bydliště a spolu s Honzou jsme ji šli navštívit. Ocitli jsme se ve velkém baráku s minimálně 200 apartmány. Dostat se dovnitř bylo možné jedině za pomoci někoho, kdo tam bydlí. Nečekali jsme příliš dlouho a byli jsme ve vnitř. Neznali jsme ovšem číslo jejího bytu a tak jsme zavolali správcovi domu, jestli neví, kde bydlí Daphne Jackson. Bohužel byl mimo město a řekl nám, ať se ozveme druhý den. Že mu máme zavolat a domluvíme se s ním na schůzku a půjdeme ji navštívit s policií. Už jsme měli skoro nakročeno domů a přišel jako na zavolanou securiťák. Požádali jsme ho o pomoc, ale byl stejně bezradný jako pan správce. Ještě si přišel pro nadřízeného a nakonec nám řekli to samé. Tak jsme se odebrali domů a co nás tam nečekalo, milá Daphne odpověděla na email. Prý je mimo město a nemohla s námi komunikovat. Její spolubydlící ji informovala o třech lidech, co se pohybovali v přízemí poblíž jejího bydliště a co se po ni ptali. Nemohla si odpustit poznámku, že ji naše jednání přišlo crazy! Tak to mě opravdu dostalo. Vzápětí jsme ji odpověděly a tentokrát už naposledy. Vysvětlily jsme ji, že co provádí je nelegální. Že chceme jenom svoje peníze a že nám došla trpělivost. Po třech dnech nám přišel od ní dopis spolu s dvěma nově vypsanými šeky. Ani se neobtěžovala sepsat vzkaz na slušný papír. Svým čmaropisem naškrábala omluvu a na šeky vypsala úplně jiné cifry než měla. Janče ubrala skoro 30 dolarů a mě naopak přidala skoro 20. V dopise stálo, že ty šeky jsou platné až od 11.10. Takže si na ty peníze ještě budeme muset počkat no! Jestli opět nebudou platný, tak jdeme rovnou na Kanada servis a s ní už jednat nebudeme. Svoji šanci dostala….Smutná zkušenost! Tohle se tu prý moc často nestává.

A jak to mám s prací? Momentálně pracuji jako housecleaner ve firmě Aspenclean. Pracujeme v týmech. Každý tým se skládá z jednoho leadera a ze dvou members. Leader má na starosti celý tým: určuje mu, co kdo bude dělat za práci, řídí auto, jedná s klienty a je zodpovědný za odemykání a zamykání domů. Co konkrétně děláme? Jedná se o kompletní čištění domů. Jeden má na starost koupelny, druhý sbírá odpadky a pak vysává a nakonec vytírá podlahu, třetí utírá prach a pak čistí kuchyň.
Mít na starost koupelny znamená umýt záchod zevnitř, zvenku, vyleštit zrcadla, umýt sprchový kout, vanu, utřít všude prach. Vysává se všechno, jak koberce, tak všechny podlahy. A v kuchyni se čistí téměř vše: sporák, trouba, myčka, lednička, spotřebiče, skříňky,…Klienti si občas vyžádají, abychom vyčistily i ze vnitř troubu a myčku nebo ledničku. To je pak celkem sranda. Zákazníci si většinou určují šibeniční čas, za který to musíme stihnout. Pro představu, tří patrový dům, který je velký jako tři naše dohromady, máme na dvě hodiny. Menší domy na hodinu. Někdy je to měně jak 1 hodina a někdy je to v rozmezí 1-2 hodinou. Občas si připadám jako ve fitku. Zatím stále nestihám vše plnit v limitu. Musí mi ostatní z týmu pomáhat. Naštěstí jsme už dvakrát zaučovali 2 lidi, tak je nás na dům o jednoho navíc. Některé domy jsou nádherné a moderní, poměrně čisté. Byla jsem také 2x v milionových domech-naprosto luxusní!!! Ty jsou pro nás za odměnu:) Bohužel uklízíme i domy, kde je pěkný hegeš, třeba jako dnes. Dokonce i na dveřích byla velká vrstva prachu, pod postelí až dvoucentimetrová. Fakt nechutný! Byl to jednopatrový dům na 3:15 hodiny a makali jsme na tom ve 4 lidech.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama