Říjen

12. února 2011 v 7:22 | evusska
Zdravím,

Uvědomila jsem si, že jsem nezmínila nic o říjnu. Byl to měsíc spíše pohody, zábavy, žádných starostí. V té době jsem byla plná euforie z Kanady. Byla jsem se s Jankou podívat na hokejový zápas, poprvé jsme zažili halloween. Byli jsme také na lovu salmonů,... Rybičku nám chytili nějací lidé a jelikož ji chtěli vrátit zpátky do vody a nám se na ní sbíhaly sliny, tak nám ji přenechali. Radza ji na místě vykuchal a pak jsme si ji odvezli domů. Musím uznat, že byla opravdu dobrá ;). A to ryby moc nemusím. Ten den byl úžasně slunečný a zároveň byl znát podzimní příchod.

Halloween též stojí za zmínku. V ten den chodili různé masky po Commercial Dr., byli jsme se na ně podívat. Poté jsme zašli na československou párty, kde hrála česká kapela s klasickými písničkami. Když jsme tam přišli, skoro nikdo tam nebyl, jenom takové dvě ztřeštěné holky. Po čase přicházelo víc a víc lidí. Měli jsme české pivo a místo půllitrů jsme pili z 0,4 l sklenic. Pamatuji se, že jsem měla pocit, jak ve svých 17 letech s kamarádkami na diskotéce, přesně tak to tam na mě působilo. Pro Čechy to byl něco jako karneval v maskách. Mohli jste tam vidět hlavně čarodějnice, ďáblice, indiány, chlapy převlečený za ženský- zkrátka klasika.

Říjen je též významný příjezdem Štěpánky a Tomáše. Dva naprosto bezvadní lidé. A také je bohužel součástí odjezdu kamarádky Lady, kterou jsem poznala při uklízení v Aspencleanu. Jednou jsem byla u ní na návštěvě a s přítelem Kubou mě pohostili rizotem, zrmzkou a kafem. Lada mi dala i kolo, které už nepotřebovala. Ještě než odcestovali úplně, byli se podívat na Hawai. Po návratu jako poděkování, že si na basementu mohli nechat pár věcí, nám přivezli australské vínko, které jsme ještě ten večer vypili spolu s Honzou J., který se vrátil právě ze severu a vyprávěl nám, v jakých drsných podmínkách přežíval. Lada byla neskutečně dobrá duše. Sympatický člověk hned na první pohled. Určitě se s ní ještě chci setkat až se vrátím do ČR.

Už lovím jenom ve vzpomínkách. Nebyl čas psát a ani možná chuť. Teď mám tolik prostoru psát, až mě to spíš znepokojuje. Přijde mi, jakoby se čas zastavil a nic se nedělo. Dostala jsem se do naprosto neskutečného stereotypu, který mě pomalu zžírá den co den. Aspoň se začínám učit nová jídla - využívám mexické ovoce- avokádo a čínskou zeleninu. Je to i dobré na chuť.

Jinak jsem tu dospěla k poznání - bez rodiny a přátel je život o ničem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama